Projekt "Paměť národa" - úspěch našeho žákovského týmu

Začátkem dubna naši žáci prezentovali ve žďárském divadle svoji několikaměsíční práci v projektu společnosti Post Bellum, v rámci kterého naslouchali pamětnickému vyprávění paní Marie Henzlové z Dobré a poté zpracovali její životní příběh do příspěvku, který se stane součástí archivu Paměti národa.

Za svoji velmi vydařenou prezentaci získali ocenění odborné poroty a v konkurenci starších spolužáků z jiných škol se umístili na úžasném třetím místě. Gratulujeme dětem i panu učiteli Formanovi, který s nimi na projektu pracoval.

Velké poděkování patří paní Marii Henzlové, která byla ochotna se s žáky poutavým vyprávěním o svůj životní příběh podělit.

Paměť národa je projekt, který se snaží vytvořit jednu z nejrozsáhlejších sbírek vzpomínek pamětníků v Evropě. Tuto aktivitu podporuje nezisková organizace Post bellum a probíhá ve spolupráci s Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Bližší informace o tomto projektu si můžete přečíst na následujících stránkách: www.pametnaroda.cz

Na projektu se podíleli pod vedením pana učitele Pavla Formana Nikola Plíhalová, Karolína Melounová, Anna Fikarová, Adéla Fikarová a Václav Vinkler a svoji práci popsali takto:

 „Začátky: Nejprve nás navštívil pan Janáček a seznámil nás s prací na celý půlrok. Ukázal nám videa a celkově práce žáků z minulých let.

Životopis: Dostali jsme od paní Henzlové životopis, který měl 20 stran, a měli jsme za úkol sepsat otázky na rozhovor. Každý žák napsal několik otázek a pak se vybraly ty nejvíce zajímavé.

Komplikace: Nastal docela závažný problém, když jsme se dozvěděli, že 2 žáci mají COVID-19. Adéla Fikarová měla být hlavní mluvčí celého rozhovoru. Nezbylo nic jiného než tuto roli předat někomu jinému. Den před rozhovorem se sepsal zbytek Adélčiných otázek a Nikola Plíhalová si to vzala na starost. Zbytek týmu alespoň naslouchal online.

Přivítání s pamětnicí: Když jsme dorazili do Dobré k paní Henzlové, věděli jsme, že je to ta pravá. Byla velmi milá a pohostinná. Pro lepší pohodlí nám paní Henzlová připravila její pověstné trubičky a čaj.

 Rozhovor-život: Po příjemném seznámení jsme se pustili do rozhovoru. Vše se nahrávalo na diktafon. Začali jsme otázkou, jaké dříve bylo bydlení a jaké vztahy měla s rodinou. Bydleli v malém domku ve Hřištích a měla dva bratry, kteří sestru nechtěli. Její oporou byl dědeček, kterého milovala nadevše. Tatínek jezdil na nucené práce do Vídně, jednoho dne tak i unikl smrti. Maminka se pochopitelně bála, nevěděla, co všechno mohou tatínkovi způsobit. Zeptali jsme se, jestli zná někoho, kdo byl v koncentračním táboře. Jeden člověk tu byl - pan Němec. Rozdával letáky proti Hitlerovi, což bylo trestné. To, co panu Němcovi prováděli, bylo nepředstavitelné. I přes bolest, co mu byla způsobována, neprozradil svá tajemství, aby nedostal do problémů i ostatní.

Němci postihli paní Henzlovou i ve škole (zhruba v 1. třídě). Museli je zdravit německým pozdravem, jinak by byly problémy. Vojáci se rozmístili v prostorách školy, tak pan řídící zalepil okna papíry, aby na ně děti nemohly koukat.

Jelikož byla paní Henzlová učitelka ve školce a zároveň chodila do kostela, měla problémy. Jednoho dne ji někdo udal. Řekli jí, že nemůže chodit do kostela a zároveň učit ve školce, prý by to ovlivňovalo děti. Byla nucena se jedné věci vzdát.

Stříhání videa: Z nahrávky, která měla zhruba 1 hodinu 45 minut, se musel obsah zkrátit na 20 minut. To by ještě šlo, ale co teprve 10 minut a pak dokonce 3? Takovéto množství informací zpracovat do 3 minut byla docela makačka.

Obrovské množství online schůzek: Práce nebyla tak jednoduchá, jak se na první pohled mohlo zdát. Sejít se pospolu ve stejný den a stejný čas bylo takřka nemožné. Z tohoto důvodu se často konaly schůze online. Každému to vyhovovalo více.

Prezentace: 4. dubna jsme se vydali do Žďáru nad Sázavou náš projekt ukázat světu. Všechny školy měly papíry s poznámkami, my jsme zapůsobili tím, že jsme mluvili “spatra”.

Šťastný konec: Kdo by čekal, že se umístíme? Už je to tak, náš tým si vybojoval 3. místo. To bylo takové radosti. Toto krásné i náročné období jsme zakončili zase trubičkou od paní Henzlové.“