Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29 30 31
Vydávání pololetního vysvědčení
1 2
Pololetní prázdniny
3 4
5 6 7 8 9 10 11
12
Jarní prázdniny
13
Jarní prázdniny
14
Jarní prázdniny
15
Jarní prázdniny
16
Jarní prázdniny
17
Jarní prázdniny
18
Jarní prázdniny
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 1 2 3

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > Projekt "Paměť národa" - úspěch našeho žákovského týmu

Projekt "Paměť národa" - úspěch našeho žákovského týmu



Začátkem dubna naši žáci prezentovali ve žďárském divadle svoji několikaměsíční práci v projektu společnosti Post Bellum, v rámci kterého naslouchali pamětnickému vyprávění paní Marie Henzlové z Dobré a poté zpracovali její životní příběh do příspěvku, který se stane součástí archivu Paměti národa.

Za svoji velmi vydařenou prezentaci získali ocenění odborné poroty a v konkurenci starších spolužáků z jiných škol se umístili na úžasném třetím místě. Gratulujeme dětem i panu učiteli Formanovi, který s nimi na projektu pracoval.

Velké poděkování patří paní Marii Henzlové, která byla ochotna se s žáky poutavým vyprávěním o svůj životní příběh podělit.

 

Paměť národa je projekt, který se snaží vytvořit jednu z nejrozsáhlejších sbírek vzpomínek pamětníků v Evropě. Tuto aktivitu podporuje nezisková organizace Post bellum a probíhá ve spolupráci s Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Bližší informace o tomto projektu si můžete přečíst na následujících stránkách: www.pametnaroda.cz

Na projektu se podíleli pod vedením pana učitele Pavla Formana Nikola Plíhalová, Karolína Melounová, Anna Fikarová, Adéla Fikarová a Václav Vinkler a svoji práci popsali takto:

 „Začátky: Nejprve nás navštívil pan Janáček a seznámil nás s prací na celý půlrok. Ukázal nám videa a celkově práce žáků z minulých let.

Životopis: Dostali jsme od paní Henzlové životopis, který měl 20 stran, a měli jsme za úkol sepsat otázky na rozhovor. Každý žák napsal několik otázek a pak se vybraly ty nejvíce zajímavé.

Komplikace: Nastal docela závažný problém, když jsme se dozvěděli, že 2 žáci mají COVID-19. Adéla Fikarová měla být hlavní mluvčí celého rozhovoru. Nezbylo nic jiného než tuto roli předat někomu jinému. Den před rozhovorem se sepsal zbytek Adélčiných otázek a Nikola Plíhalová si to vzala na starost. Zbytek týmu alespoň naslouchal online.

Přivítání s pamětnicí: Když jsme dorazili do Dobré k paní Henzlové, věděli jsme, že je to ta pravá. Byla velmi milá a pohostinná. Pro lepší pohodlí nám paní Henzlová připravila její pověstné trubičky a čaj.

 Rozhovor-život: Po příjemném seznámení jsme se pustili do rozhovoru. Vše se nahrávalo na diktafon. Začali jsme otázkou, jaké dříve bylo bydlení a jaké vztahy měla s rodinou. Bydleli v malém domku ve Hřištích a měla dva bratry, kteří sestru nechtěli. Její oporou byl dědeček, kterého milovala nadevše. Tatínek jezdil na nucené práce do Vídně, jednoho dne tak i unikl smrti. Maminka se pochopitelně bála, nevěděla, co všechno mohou tatínkovi způsobit. Zeptali jsme se, jestli zná někoho, kdo byl v koncentračním táboře. Jeden člověk tu byl - pan Němec. Rozdával letáky proti Hitlerovi, což bylo trestné. To, co panu Němcovi prováděli, bylo nepředstavitelné. I přes bolest, co mu byla způsobována, neprozradil svá tajemství, aby nedostal do problémů i ostatní.

Němci postihli paní Henzlovou i ve škole (zhruba v 1. třídě). Museli je zdravit německým pozdravem, jinak by byly problémy. Vojáci se rozmístili v prostorách školy, tak pan řídící zalepil okna papíry, aby na ně děti nemohly koukat.

Jelikož byla paní Henzlová učitelka ve školce a zároveň chodila do kostela, měla problémy. Jednoho dne ji někdo udal. Řekli jí, že nemůže chodit do kostela a zároveň učit ve školce, prý by to ovlivňovalo děti. Byla nucena se jedné věci vzdát.

Stříhání videa: Z nahrávky, která měla zhruba 1 hodinu 45 minut, se musel obsah zkrátit na 20 minut. To by ještě šlo, ale co teprve 10 minut a pak dokonce 3? Takovéto množství informací zpracovat do 3 minut byla docela makačka.

Obrovské množství online schůzek: Práce nebyla tak jednoduchá, jak se na první pohled mohlo zdát. Sejít se pospolu ve stejný den a stejný čas bylo takřka nemožné. Z tohoto důvodu se často konaly schůze online. Každému to vyhovovalo více.

Prezentace: 4. dubna jsme se vydali do Žďáru nad Sázavou náš projekt ukázat světu. Všechny školy měly papíry s poznámkami, my jsme zapůsobili tím, že jsme mluvili “spatra”.

Šťastný konec: Kdo by čekal, že se umístíme? Už je to tak, náš tým si vybojoval 3. místo. To bylo takové radosti. Toto krásné i náročné období jsme zakončili zase trubičkou od paní Henzlové.“