Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
27 28 29 30
Slavnostní vyřazení žáků 9. ročníků
Vydávání vysvědčení
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Aktuality > Oslavy 30 let svobody ve škole

Oslavy 30 let svobody ve škole



Ve středu 13. 11. žáci 5. až 9. ročníků zhlédli v přibyslavském kině film Fair play. Je to příběh dívky z roku 1984. Ve filmu jsme mohli rozpoznat prvky totalitního režimu – odposlechy, domovní prohlídky, samizdat, výslechy, vězení, emigrace a jiné.

Ve čtvrtek 14. 11. jsme v divadelním sále přivítali tři vzácné hosty, kteří mají nějaký vztah ke škole – pana Josefa Štursu (dědečka Lucie Trdé z 5. B), pana Michaela Omese (tatínka Dominika Omese z 6. C) a místního pana faráře P. Pavla Sandtnera. Besedy se účastnily třídy 4. C, 5. A, 5. B, 5. C, 6. C a 9. B

Tématem setkání byly PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ A ZLOČINY KOMUNISMU.

Pan Štursa dětem vyprávěl příběh ze svého dětství, který se odehrál v roce 1952.

„Jednoho dne se tatínek nevrátil z pole, nikdo nevěděl, kde je. Po několika dnech nám bylo sděleno Státní bezpečností, že tatínka zatkli a že je zadržen ve vyšetřovací vazbě. Několik dnů nato mě, maminku a zbývající rodinu násilím vystěhovali z původního statku do jedné místnosti, zatím ještě v obci. Po dvou měsících došlo k soudu a tatínek byl odsouzen k 16 měsícům vězení, k propadnutí veškerého jeho jmění, jmění jeho manželky i jeho otce, byl odsouzen k pokutě 10 000 Kč v nové měně.“

Po rozsudku v únoru 1953 pan Štursa jako 6letý chlapec, jeho 4letý bratr, jeho maminka a jejich dědeček byli vystěhováni ze své obce, kde vlastnili hospodářský statek, na němž po mnoho generací pracovali jejich předci, do jedné místnosti v úplně jiné obci i okrese, kam si mohli se svolením Bezpečnosti vzít jen nejnutnější věci, které se vešly do jednoho osobního auta. V noci pro ně přijelo policejní auto a za hlubokého sněhu je vezli neznámo kam. Nakonec to bylo do 50 km vzdálené obce, kde je složili u příbuzných. Maminka plakala.

Pan Omes nás seznámil s příběhem jeho rodičů, který se odehrál v roce 1963. Na Zelený čtvrtek před Velikonocemi se pan Omes (tatínek Michaela Omese) nevrátil domů, kde na něho čekala jeho manželka. Pana Omese přišla zatknout Státní bezpečnost přímo na přednášku, kterou měl ten den v kamenolomu ve Světlé nad Sázavou na téma ochranné pomůcky. Paní Omesovou ten večer navštívila nezvaná návštěva, která provedla domovní prohlídku – „Estébáci“. Vše prohledávali a odnesli si několik knížek s náboženskou tématikou. Druhý den paní Omesové na Národním výboru oznámili, že její manžel je ve vazební věznici v Hradci Králové. Výslechy probíhaly ve vězení, v červnu proběhl soud. „O těchto vzpomínkách tatínek nechtěl nikdy vyprávět.“ Spolu s panem Omesem bylo zatčeno dalších pět lidí, kteří se scházeli před přibyslavským kostelem a diskutovali spolu. Oficiální důvod rozsudku bylo „Podvracení republiky“ - ve spisu stálo, že rozmlouvali na téma, které bylo urážlivé proti socialistickému státnímu zřízení. Šest Přibyslaváků si odsedělo ve vězení 1 až 4 roky. Pan Omes strávil dobu trestu ve vazební věznici v Hradci Králové a zbytek trestu odpykával v Praze na Pankráci. Po půl roce mohla paní Omesová navštívit svého manžela na půl hodiny za přítomnosti dozorce.

Pan farář Sandtner nám ve zkratce představil příběh pana faráře Toufara, který působil v obci Číhošť u Ledče nad Sázavou. Páter Toufar byl umučen ve vězení v roce 1950. Dále P. Sandtner hovořil o tom, proč církev vadila komunistickému systému - obecně jim vadili lidé, kteří se ptali, kteří vyznávali hodnoty, kteří řešili otázku pravdy a lži, pocitovosti, což se režimu nehodilo.

Konec besedy byl zakončen otázkou směrem k hostům a poté i směrem k dětem „Proč jsi rád(a), že žiješ ve svobodě?“

Zde uvedu několik odpovědí dětí:

Ø Jsem ráda, že můžu říci svůj názor.

Ø Jsem rád, že žiju ve svobodě, protože nemusím těžit smolinec.

Ø Jsem ráda, že žiju ve svobodě, protože nemusíme poslouchat komunisty.

Ø Jsem ráda, že žiju ve svobodě, protože jsem svobodná, můžu dělat, co chci, říkat, co chci, cestovat, kam chci, a že nikdo nezatýká mé příbuzné i jiné lidi!

Ø Jsem ráda, že žijeme ve svobodě, protože mi nikdo nevezme rodinu jen tak (kvůli vymyšlené řeči).

Ø Jsem ráda, že žiju ve svobodě, protože se můžu rozhodovat sama za sebe.

Ø Jsem ráda, že žiju ve svobodě, protože nám nikdo neprohledává náš dům a že nikoho nezatýkají bez důvodu.

Ø Jsem rád, že žijeme ve svobodě, protože můžeme studovat a cestovat.

Ø Jsem ráda, že žiju ve svobodě, protože můžu jít, kam chci, a můžu jít, na jakou školu chci.

Ø Jsem rád, že žiju ve svobodě, protože dřív všechno kontrolovali.

Ø Jsem ráda, že žijeme ve svobodě, protože tady nejsou komunisti.

Ø Jsem rád, že žiju ve svobodě, protože si můžu dělat vtipy z poslanců.

Ø Jsem ráda, že žiju ve svobodě, protože můžu být věřící.

Ø Jsem rád, že žiju ve svobodě, že nemusím poslouchat komunisty.

Ø Jsem rád, že žiju ve svobodě, protože mě nedají do basy, když řeknu vtip o Zemanovi.

Ø Jsem rád, protože mám svobodný život.

Ø Jsem rád, že žiju ve svobodě, protože nemusím poslouchat jejich kecy a protože se můžeme rozhodovat.

Ø Jsem rád, že žiju ve svobodě, protože předtím to bylo tak, že když jsi napsal dopis, museli ho zkontrolovat. Ale teď ne.

Ø Jsem ráda, že žiju ve svobodě, protože můžeme cestovat do zahraničí, že můžeme říkat pravdu, máme svobodnou volbu, můžu říkat, co chci.

Ø Jsem ráda na svobodě, protože můžu žít se svojí rodinou.

Ø Proč jsem ráda, že žiju ve svobodě? Protože můžu cestovat a můžu říkat svoje názory.

V neděli 17. listopadu na večerním setkání u sv. Václava představila paní ředitelka Jaroslava Janů náš projekt a přinesla dva panely, na kterých jsou tyto a další výroky dětí o svobodě. Až půjdete kolem radnice, nahlédněte do oken a přečtěte si, co děti napsaly!

Jana Kamarádová

Oslavy 30 let svobody ve škole Oslavy 30 let svobody ve škole

[19.11.2019]